Emoce

6. června 2017 v 22:54 | Mardom |  Z mých myšlenek
Škoda, že stejně lehce, jako jde zachovat obraz nebo myšlenku, nejde zachytit i emoce. Kolik chvil bezmezného štěstí, pocitů klidu a míru je beznadějně skryto v naší paměti. Některé hodně výrazné emoce si pamatujeme dlouho, ale některé, ne tak silné, nám už zůstávají skryté.

A tak přemýšlím, jak si uchovat v paměti ten křehký pocit důvěry, kdy spí malý človíček, prakticky ještě miminko, stulené v mém náručí. To, jaký pocit lásky a mateřského pouta, se sepne při kojení. A těch emocí by bylo mnohem víc.


Je zvláštní, že ač jsem nikdy nebyla mateřský typ, cizí miminka mě nechávala chladnou, tak ten malý človíček ve mně rozsévá ochranitelské a láskyplné pocity. A sice se hodně raduju z jeho prvních krůčků, ale zároveň smutním, že mi ten malý človíček pomalu kráčí do světa. Zatím jen hodně opatrně, ale čas letí tak rychle, že zanedlouho půjde do školky, školy a pak pryč do svého domova. Je to správné a chápu to, ale zároveň bych občas chtěla, aby dál zůstal tím malým miminkem.



Život před dítětem a po něm mi připadá jako dva rozdílné světy, které sice stále prožívám já, ale zároveň jsem úplně jiná. Neměla jsem ten pocit hned po porodu, ale s odstupem skoro čtyř let si říkám, že narození dítěte je v životě ženy opravdu obrovský mezník. Bylo více důležitých mezníků v mém životě, ale toto je asi ten největší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama