Květen 2017

Dnešek a jiné dny

30. května 2017 v 22:11 | Mardom |  Z mých myšlenek
Někdy je zvláštní pozorovat, jak v průběhu let se některé věci usadí. Třeba já se chovám jako medvěd. V létě jsem akční a v zimě je má aktivita menší. Většinu let (co si tak vzpomínám, začalo to určitě nejpozději ve 20-25 letech) ožívám v dubnu a pomalu upadám do spánku na přelomu září a října. Respektive dá se to určit i podle změny času. Letní čas aktivní, zimní čas pasivní.

Ale zajimavější pro mě je zjištění, že nejlépe se mi uklízí v úterý. V pondělí jsem mrtvá z víkendu (který je většinou naplněn nějakou činností), v úterý mám nejvíc elánu, ve středu a ve čtvrtek je to jak kdy, občas něco udělám, občas odpočívám a v pátek se většinou chystám na následný víkend. A pokud děti dovolí (a mé uklízení zase zdárně nerozhážou), tak jsem na konci dne i spokojená.

Sice jsou to kapky, ale postupem času se mi daří dát to tu aspoň trošku do pořádku. Nejde o běžný úklid, ale i takové strategické věci, jako kde co bude uložené. Člověku by se mohlo zdát, že to přeci jednou vymyslí a pak to funguje, ale s dětmi je to potřeba dělat na etapy. Protože občas je potřeba dát něco výš (aby dítě nedosáhlo), občas níž (aby se mohlo obsloužit samo), občas něco přikoupit a přestavět (dětská postýlka, vanička, deka), aby to pak zase po určité době zavázelo. Ale uvědomila jsem si, že musím občas dělat i věci, co počkají, ale dělat chci, protože když to budu odkládat do budoucna, tak je neudělám nikdy. Protože pořád budou věci důležitější. Takže na dnešek a jeho prožívání.

Pomaloučku se vracím

28. května 2017 v 21:32 | Mardom |  A co já?
Není leden a dokonce ani nepotřebuju jen rekapitulovat, co se stalo. Ono stalo se toho hodně. Narodilo se mi druhé dítě - syn a času je méně a méně. Přesto, nebo právě proto, mám potřebu zase někde ventilovat své pocity. Dlouho se mi sem nechtělo, protože život před dětmi a život s dětmi je úplně jiný. Ale zase cítím potřebu psát a mám pár námětů, které by stálo za to vložit. Jediné co netuším je, kde na to získám čas. Ale nechci věci donekonečna odkládat až na dobu, kdy čas mít budu, protože to nikdy nenastane. Vždycky toho bude pořád hodně. Znám se a klid budu mít až v hrobě. Což by u některých věcí byla vážně škoda. Takže snad brzo tu něco přibude. A když ne, tak se holt nic nezmění.