Březen 2015

Nebude to tak snadné, jak jsem si myslela

13. března 2015 v 0:00 | Mardom |  A co já?
Tak jsem měla v plánu, jak tu postupně začnu psát články ze svého života, nějaké své úvahy, postřehy, trápení a radosti. Ale už 14 dní mám rozepsaný první článek a pořád není hotov. Mám totiž strašně málo času na počítač a pokud už ho mám, nezvládám u toho ještě myslet na obsah a spíš jen pasivně klikám nebo si čtu. A když mám chvíli čas přemýšlet, tak je to většinou chvíle před spaním, kdy uspím malou a ještě nespím. Jenže to jsem ve tmě a jen tak se zavřenýma očima nechávám své myšlenky plynout. Občas je mi líto, že nemám nějakého tichého zapisovače myšlenek - protože přinejlepší bych to mohla naťukat na tabletu, ale přiznám se, že ta chuť končí ve chvíli, kdy je ta myšlenka delší než deset slov (a to je většinou), navíc je zde reálné riziko toho, že bych někoho vzbudila. Takže doufám, že si někdy zase ukradu malou chvilku jako teď, kdy už se na mě čeká se spaním a já jsem tu ještě na počítači. No nebudu to tu dneska prodlužovat, zítra brzo vstávám (na mně) a musím jít dopoledne na cvičení s Lucinkou (vzhledem k tomu, jak cvičení má ráda, tak do června nehrozí, že bych vynechala z jiného důvodu než je nemoc). Ale co, hlavně že ji to baví a já už to nějak přežiju. No a pak bude víkend, kdy na sobotu mám slíben den bez malé, takže mám v plánu navštívit všechny možné obchody, které bych s malou nedávala (třeba sehnat rozumné kalhoty). Vzhledem k tomu, že nakupování nesnáším a přesto se na to těším, už něco vypovídá o tom, jak to bude pro mě něčím nové. Takže pro dnešek dobrou noc a snad brzo něco napíšu :). Doufám v to. Aneb článek, který je rozepsán má v sobě něco o předsevzetích :D.