Soutěžní drabble - listopad

1. prosince 2009 v 11:45 | Mardom |  Drabble soutěž
Takže k dnešnímu dni se mi sešlo šest drabblů (já jsem konečně taky něco stvořila, snad už je ta obrovská krize pryč). Nebude to trvat dlouho a tahle soutěž už tu bude rok. Což je krása, když vezmu v úvahu, že to byl takový rychlý nápad.


Hlasovat můžete do 10.12. o nej drabble (ostatní se podělí o druhé místo). Výhra je jednoduchá. Vítěz zadá slova do dalšího kola. Děkuji všem, co mi výtvory poslali a ostatním přeju hezké čtení. Slova tentokrát zadávala Ilwin a Amálka a jsou to tyto: dřevo, kopec, ruka, most a stuha.


Posel

Už nemůžu, už opravdu nemůžu! Ruka, pravá i levá, obě jsou sedřené do krve. Nesu listiny, zlato a poklady, co si jeho věznitel vyžádal, vyhrožuje mu smrtí. Kůň už pode mnou padl a tak je vláčím sám až do úmoru. Asi se brzo zblázním. A přede mnou je ještě jeden kopec a za ním další a další... Celé tělo mám jak ze dřeva a přesto stále chvátám, doufám, že přijdu včas... už jen kousek, vidím hradby města, již se otevírá brána... Křach! To sekera právě dopadla... nestihl jsem to, můj král je mrtev. Ať žije nový král... Bůh nám buď milostiv!

***

Únik před realitou

Tančím tu se stuhou plná svobody. Je to úžasný pocit. Prostě se jen hýbat do rytmu hudby a na nic nemyslet. Nechat ruce volně hýbat, neomezovaná složitou choreografií... Mimo stěny tělocvičny na mě čeká obrovský kopec starostí, ale nyní na ně nemyslím. Prostě jen žiju. Cítím, jak tělo i mysl vytvářejí mezi sebou most a spojují se v dokonalém souladu. Dohrála páska, je čas jít domů a znovu čelit okolnímu světu. Najednou na mě padá obrovská tíha. Jsem doma. Zatápím v kotli novinami a dřevem, přecijen je venku už zima. Musím došít svatební šaty paní Křížové... Snad si je jednou budu moct ušít i sama pro sebe...

***

Sáňkování

Na zasněženém kopci se už od rána proháněly děti na saních a vůbec jim nevadilo, že mají promočené šaty. Nedaleko odtud, vlastně skoro na dosah, stál železniční most, přes který už nejezdilo moc vlaků. A proto, když se zdáli ozvalo to typické zahoukání vlaku, seběhly se všechny děti k dřevěnému zábradlí, aby mohli počítat vagóny. Vlak vezoucí dřevo byl opravdu dlouhý. A děti poctivě počítaly. Najednou se odněkud vynořily sáně s dítětem.
I přes usilovné brzdění narazily sáně do zábradlí, které nápor nevydrželo a spadlo pod vlak. Sáně se převrátily a uvěznily holčičce ruku. A žlutá stuha ve vlasech zčervenala.

***

Potíže pana lesního

Táhlo mu na devadesát let.
Už nevydržel tolik co dřív, zadýchával se a kopec za domem, kam chodil na posed se stával čím dál víc nedosažitelný.
Přišla zima a s ní i třes ruky, dělalo mu obtíže vyřezávat dřevěné jeleny, které léta prodával německým turistům kvůli přilepšení k důchodu.
Nohy měl jako svázané stuhou a oblíbená procházka po mostě byla den ode dne namáhavější.
"Heršvec, to je hrozný! Už si vážně připadám jako Brumbál v tý předposlední knížce!" zahromoval jednoho obzvlášť nevlídného večera.
Ráno se vydal do města a objednal si pečovatelku.

***

Slib

Je to můj boj. Nechci, abys mi pomáhal. Musím jít, musím to dokázat. Jen já a nikdo jiný. Nechci, abys kvůli mně zemřel…

Dnes je ten den. Den, kdy půjdu hledat Most. Můžeš jít se mnou, ale jen malý kousek, pak se musíš vrátit. Zapadá slunce. Stojíme na kopci a tvoje podaná ruka se v mé dlani chvěje. Žádáš mě o slib. Omotáš naše ruce modrou stuhou. Za chvíli je po všem.
Dívám se na tebe. Sedl sis na zem a vyrýváš do dřeva nějaký nápis. Musím jít. Naposledy se na tebe podívám. Odcházím.

Pokusím se dodržet svůj slib. Pokusím se vrátit. Pro tebe…

***

Zelený ostrov

Kolem dokola kopce. Oblé a uhlazené jako hlína zpod rukou sochaře. Zelené; někde kamení, sem tam modrá stuha potoka.
Lesy jsou tu málo, protože člověk tolik potřeboval dřevo na lodě až skoro žádné nezbylo. A přesto se kopce nezdají holé a opuštěné. Roste na nich tráva zelenější než kdekoliv jinde a tu neúnavně spásají všudypřítomné ovce.
K moři je tu odevšad blízko, a díky němu tady tak často prší.
Jenže skoro každý déšť tady končí duhou a duha, to je jako most do pohádkového světa.
Stačí to zkusit.

Anebo zůstat na ostrově, který je sám o sobě kouzelným místem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amálka Amálka | Web | 1. prosince 2009 v 17:21 | Reagovat

Slib nebo posel. Nakonec jsem hlásla pro slib. Jinak všechny drablata se velmi povedla:-)

2 Salem Salem | 1. prosince 2009 v 17:35 | Reagovat

hromování pana lesního mě opavdu pobavilo :D moc pěkné :D

3 Rose Rose | 1. prosince 2009 v 19:24 | Reagovat

Salem: Díky, chtěla jsem z něj udělat sečtělého důchodce :-)

4 Lebel Lebel | 2. prosince 2009 v 20:33 | Reagovat

Sáňkování je sice hodně drsný, až mi z toho jde mráz po zádech, a ještě víc, když jsem to četla poprvé a viděla jsem tam místo té holčičky svou malou neteř, ale podle mě je to hodně dobře napsané.

5 Rebelka Rebelka | 3. prosince 2009 v 18:04 | Reagovat

Tomu říkám povedená várka :). Ještě se mi nestalo, že bych chtěla hlasovat pro tolik stoslůvek současně. Nakonec Únik před realitou - vkůli posledním dvěma větám:).

6 zewl.cz zewl.cz | 5. prosince 2009 v 3:20 | Reagovat

Ahoj zaujal nás tvůj blog pokud by jsi chtěl/a vyměnit odkaz, ikonku nebo baner tak navštiv buď:

filmy.zewl.cz sekce Partnerské stránky
(je tam popsaný postup)
Je tam plno Online filmů ke shlédnutí

nebo:
serialy.zewl.cz sekce Partnerské stránky
(je tam popsaný postup)
Je tam plno Online seriálů ke shlédnutí

vše patří k webu zewl.cz

Doufám, že tě tato nabídka osloví a staneš se naším partnerem:)

7 msicka13 msicka13 | Web | 19. prosince 2009 v 12:01 | Reagovat

:-) dobre

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama