Říjen 2008

Fronta na naději

27. října 2008 v 11:15 | Mardom |  Básničky
Tahle básnička mě napadla dnes ráno cestou do práce. Zase mě baví psát, ačkoliv ty výtvory nejsou bůhví co. Možná se už konečně dostanu i k napsání pokračování některé kapitolovky, věřím, že by se vám to líbilo. A mě také. Mám spoustu nové inspirace, takže si myslím, že některé věci si napíšu raději do zásoby (příliš mnoho smutku najednou není dobré). Je fakt, že nejlépe se mi píšou takové věci, jakou mám zrovna náladu. Neplatí to sice 100%, ale často.

Vzal jsi

25. října 2008 v 22:37 | Mardom |  Básničky
Jak jistě víte, v nedávné době mě postihlo něco nepříjemného (aspoň lidé mi blízcí ví, co se stalo). Dva lidé, kterým jsem věřila, si myslí, že mi některé věci asi nedojdou. A proto raději mlčí a dělají, že nejsou, asi aby mi nemuseli říkat drsnou a krutou pravdu. A neuvědomují si, že pravdu, ač je sebekrutější přijmout dokážu, ale nesnáším lež a nepřímé jednání.

Období, ve kterém se nacházím, je náročné. Pracuju a to víc než hodně a většinou přicházím domů dost unavená a nemám náladu chodit na blog a něco přidávat, případně chodit k vám a komentovat. Omlouvám se za to. Ale věřím, že zase bude líp.

Každý konec totiž znamená další začátek. A taky se řídím heslem: Nezáleží tolik na tom, co vás potká, ale na tom, co s tím uděláte. A já se rozhodla na sobě zapracovat. Už se nemusím ohlížet na nic a na nikoho, stačí se začít spoléhat jen na sebe a svou vnitřní sílu. Mám cíle, za kterými chci jít.

Tikot hodin

21. října 2008 v 21:50 | Mardom |  Básničky
Teď vám tu dám, pokud to blog dovolí, jednu novou básničku. Ty první tři rýmy mě napadly už před časem a dneska jsem je dopsala, stejně jako další dvě básničky. Ne, že by byly zrovna veselé, ale mám pocit, že už nejsou tak depresivní. Tu poslední depresivní dodám časem :-) - o nic nepřijdete, ale teď by to tu chtělo odlehčit. Zatím to vypadá, že až na vztah se vše mění k lepšímu, tak budu doufat, že se to zase něčím neposere (s pardonem i bez pardonu).

Čas zklamání

13. října 2008 v 23:43 | Mardom |  Básničky
Ehm, tak bohužel nepotěším ty, kdo už čekají něco milého (ačkoliv už bych to sama chtěla taky změnit - jenže bohužel těch depresivních věcí mám teď víc - tzn. ještě jednu básničku a jeden songfic, z veselých nemám nic). Navíc teď nějak nebyla chuť ani čas psát. Netroufám si tvrdit, že je to trvalý stav, začínám mít chuť na antiimpotentní lektvar (ty dvě kapitoly by snad nemusel být takový problém), ale dneska jsem byla naprosto nevyspaná (a ne že bych šla spát dřív, to mi vážně asi nehrozí). No snad to přežiju ve zdraví a pokud ne, tak kvůli mě moc neplakejte, vážně to za to nestojí :-). To si teď dělám srandu (ti co mě znají, tak snad ví). Tak zatím adios bambiňos.

Podívej, jak málo stačí

4. října 2008 v 19:40 | Mardom |  Songfic
Tak vám tu vkládám další ze svých depresivním dílek, které vzniklo právě nyní. Dneska jsem dvakrát v rádiu slyšela písničku Divokej horskej tymián od Žalmana a díky ní jsem dostala chuť napsat další songfic. Mám v plánu celkem dost songfics, neboť mám pocit, že ve chvílích, kdy mě bolí srdíčko, tak mi některé písničky hodně pomáhají cítít se líp. Člověk ví, že v tom není sám a stejně se v tom pořád plácá. Nemůžu říct, za jak dlouho začnu psát normální věci, nezáleží to ně mě, ale na tom, jak se situace vyvine, proto se nezlobte, že nebude přibývat třeba antiimpotentní lektvar, i když ho mám v hlavě celý vymyšlený, ale nejsem teď schopna psát veselé věci. Snad to brzo přijde, ale asi to bude trvat delší dobu. Snad vás moc nezdeprimuju.

Správný klíč

2. října 2008 v 23:09 | Mardom |  Básničky
Takže místo slibované povídky, která neprošla mým schvalovacím řízením, i když je napsaná, znovu vložím jednu ze svých depresivních básniček. Nevím, zda je mi líp nebo hůř než ve chvíli, kdy jsem to psala, ale rozhodně to raději neřeším.