Únor 2008

Závod s časem

29. února 2008 v 1:09 | Mardom |  Básničky
Tak jsem dneska zase fantazírovala - napsala jsem drabble, kousek kapitolky, básničku, ale vše kromě básničky jsem byla líná přepisovat. Inu - měli jsme tu návštěvu a otevřeli lahvinku cinzana. Ale i přes alkohol v krvi snad zvládnu vložit přepsanou básničku. Je taková neutrální, není ani smutná, ani veselá, ale mě se líbí. Vznikla v práci, což se začíná opakovat :-). Takže až budeme přestěhováni, tak pomaličku přepíšu, co pro vás mám - Jaen, Mixie, v sešitu už je to hotovo, ale čas na přidávání ještě nemám. Hlavně se mi nechce a teď to ani nezvládnu.

Hezké narozeniny, Morganko!

27. února 2008 v 23:43 | Mardom |  Básničky
Jelikož dneska osoba mému srdci blízká slavila narozeniny a to rovnou patnácté, rozhodla jsem se u té příležitosti něco malého složit. Byl to velice spontánní nápad, celé básnění trvalo jen chviličku, ale vzniklo z toho toto.

Bolestné setkání

27. února 2008 v 21:32 | Mardom |  Jednorázovky slash i femslash
Jako poslední z porotkyň slashové soutěže Memoriál Oscara Wildea (zakladatelka Morgana Ehran) zde vkládám svou povídku z pomsty porotcům. Psala jsem ji ve spěchu, neboť pracovní vytížení mi nedovolovalo věnovat se tolik mým koníčkům, což ovšem neomlouvá chyby, které v této povídce jsou. Vkládám ji zde i s těmito chybami, které ovšem chci časem opravit. Také nesrovnalosti s oslovováním (ty, on) je způsobená mou zainteresovaností do děje (vše zde popisované jsem zažila na vlastní kůži, jsou to mé pocity, jen mě inspirovalo více mužů - konkrétně tři).

Z historie

24. února 2008 v 15:39 | Mardom |  Ostatní
Rozhodla jsem se vytvořit novou rubriku - a to Z historie. Tady chci dávat věci, vytvořené před delší dobou, v době, kdy jsem psát spíš začínala. Mám pocit, že co se týče kvalit, tak to nedosahuje nynějších výtvorů - až na vyjímky, ale protože jich je dost, tak pro ně chci mít prostor i na blogu ... v sešitě, kde jsou napsané, je jim smutno.

Jen pošetilý blázen

24. února 2008 v 15:07 | Mardom |  Básničky
Ačkoliv mám napsaných víc věcí, vložím dnes to nejčerstvěji složené. Zase jsem jednou vypadala jako blbec, když jsem šla s blokem a tužkou v ruce a vyhýbala se lidem, kteří se mi pletli do cesty a do toho jsem veršovala a zapisovala své myšlenky. Ale ony byly tak lákavé, že jsem je nemohla nechat ulítnout...

Omlouvám se

19. února 2008 v 14:33 | Mardom |  Ostatní
Omlouvám se, ale do doby, než budu schopná normálního myšlení, nebudu nic přidávat. Mám věci v zásobě, takže až se můj stav zlepší, určitě hned něco přibyde. Momentálně jsem v dost divném rozpoložení, tak se může stát, že nebudu mít náladu bavit se ani po ICQ. Nezlobte se na mě, ale je toho prostě moc najednou.

Řetězák, který mě rozesmál

16. února 2008 v 22:49 | Mardom |  Ostatní
Jedna jistá milá osůbka (že Májo) mi předala řetězák. Většinou je nevyplňuju, ale tenhle se mi moc líbil, proto jsem nad tím strávila celkem dost času. A doufám, že to stálo za to. Přeji vám stejnou dávku smíchu, která postihla mě při jeho čtení (četla jsem ho u tří lidí a pokaždé jsem se smála).

Kapitola čtvrtá - Společné chvíle

14. února 2008 v 23:54 | Mardom |  Cesta Irskem
Chci Vám dát na Valentýna a na rozloučenou s každodenním přidáváním dárek - novou kapitolku. Je sice trošku kratší než ty předchozí, ale zase se něco začíná dít :-) Přichází náznak femslashe, ale tohle by nemělo ještě nikoho pohoršit :-D.
Jinak s každodenním přidáváním končím proto, že mám málo komentářů, tak vám nechám víc času ke komentování nového dílka, ale nebojte - min. dvakrát týdně něco přibyde, mám toho ještě dost v zásobě, co vám tu chci přidat.

Čas rozchodů

14. února 2008 v 0:01 | Mardom, která se výjimečně vykecává |  Hudba
Je Valentýn, pro některé lásky čas, pro některé importovaný svátek. Nejdřív jsem vám sem chtěla dát nějakou zamilovanou písničku. Tak jsem si řekla, že by to mohl být můj nejoblibenější Kamelot. Tak jsem ve svém zpěvníku hledala nějakou zamilovanou a optimistickou písničku, ale čím víc textů jsem prošla, tím víc jsem nabyla dojmu, že nic takového nenajdu, spíš takové smutnící a ne příliš optimistické, nebo optimistické a nezamilované. Tak jsem jich pár vybrala a šla definitivně volit. A pak mě napadlo, že to udělám jinak. Přeci jenom mám na jeden Valentýn soukromou vzpomínku, o kterou se s vámi trošku podělím.

Drabble - Globální oteplování

13. února 2008 v 8:37 | Mardom |  Drabble
Téma: Globální oteplování zadal Thompson a zatím, co já vím, se napsání ujala Iswida a Thompson. Jelikož jsem nabyla dojmu, že to má být drabble, má to sto slov. Ale pak jsem zjistila, že to drabble být nemuselo, ale už to měnit nebudu. I když na sto slovech nejde tolik rozvinout děj, aspoň jsem se snažila něco naznačit.

Zoufalství

12. února 2008 v 8:39 | Mardom |  Básničky
Poslední z řady depresivních básniček poslední doby (ale nebojte se, přijdou další). Tak nějak mluví sama za sebe, myslím, že není třeba žádného okecávání, o čem to je.

Divokej horskej tymián

11. února 2008 v 8:45 | Mardom |  Hudba
Mám ráda písničky, kde hraje flétna (neptejte se mě jaká, já tomu nerozumím) a také klavír (piano) a nemám ráda písničky, kde jdou víc než cokoliv jiného slyšet bubny. V téhle písničce hraje mezi slokami flétna a mě se to strašně moc líbí. I ta písnička je taková - milá, hřející, laskavá.

Drabble pro Viktorii

10. února 2008 v 8:33 | Mardom |  Drabble
Drabble pro Viktorii
Téma bylo: Poslední šíp jenž roztrhl oblohu nad mojí hlavou.
Myslím si, že jsem to pojala hodně netradičně, ale snad to pochopíte (no to asi není tak složité). Bavila jsem se tím, viděla jsem to přímo před očima a s výsledkem jsem celkem spokojena. Myslím, že nebude těžké poznat hlavní postavy.

Kamenné vzpomínky

9. února 2008 v 8:29 | Mardom |  Krátké vlastní povídky
Mám ráda vzpomínky, možná víc než je běžné, ale vůbec mi to nevadí. Miluju chvíle, kdy si kolem sebe rozložím své poklady a úplně zapomenu na čas. Mám schovaných hodně věcí, často jsou to jen blbůstky, ale pro mě mají velkou cenu - autíčko, dopisy, různé vstupenky a taky kamínky. Mám ráda kamínky a mám i maturitní, kamínek ze dne, kdy jsem složila příjmačky na výšku a spoustu dalších. Tak snad se vám tahle povídka bude líbit.

Kolik je

8. února 2008 v 8:25 | Mardom |  Básničky
Jedna z depresivnějších básniček, kterou jsem napsala po vykradení auta. Mám ráda výzvy, ale rozhodně ne nečekané komplikace. Hodně se zapojila moje fantazie, která začala odvíjet další negativní možnosti.

Dva kamínky

7. února 2008 v 8:50 | Mardom |  Básničky
Tuto básničku chci věnovat Thompsonovi. Jako dík za ty dva kamínky i za to, že se mnou občas pokecá a rozveselí mě. Kamínky jsem dostala na minisrazu v čajovně v Uherském Hradišti, kde jsme statečně bafali vodní dýmku a skvěle se bavili. Není to jediné dílo, které na ně napíšu, ale to až někdy příště.

Večerníček

6. února 2008 v 20:46 | Mardom |  Hudba
Asi moje nejoblíbenější písnička ze školkových let. Pouštěli nám ji vždycky před poledním spaním a mě se moc líbila. Pak jsem ji hodně let neslyšela … až někdy ke konci základky. A i dnes mě pohladí.

Drabble pro Jaen

5. února 2008 v 16:40 | Mardom |  Drabble
Vlčí drabble - můj soukromý název pro toto dílko. Psalo se samo, prostě jsem jen zachycovala slova na papír, vše vytanulo v mé mysli, nic nebylo předem připravené.

Život s tebou je jako jízda na horské dráze

4. února 2008 v 21:20 | Mardom, která bumbala bambus |  Jednorázovky slash i femslash
Tato povídka vznikla pro Thompsona. Zadal mi téma: život s tebou je jako jízda na horské dráze a žánr: slash. Vše ostatní bylo již na mě. Toto téma se mi zdálo na drabble příliš zajimavé, a tak jsem se rozhodla pro kratší povídku. Možná jsem to pojala trošku vážněji, ale měla jsem pocit, že by i toto téma mělo někdy zaznít. Tak snad je to i hezké.
PS: omluvte případné chyby, přepisovala jsem to ovíněná (Jarmil přivedl nečekanou návštěvu), tak jsem většinu slov psala na třikrát.

Zkrocená hora

4. února 2008 v 1:18 | Mardom |  Básničky
Dodívala jsem se v klidu na film Zkrocená hora. Konečně jsem ho viděla bez přeskakování, s titulky (přeci jenom je lepší, když člověk ví, co říkají, i když v tomhle filmu nejsou slova až tak důležitá) a v dobrém rozpoložení. Mé rozpoložení pak (ovlivněné více faktory) se nedá nazvat jinak než slzavé. Dojalo mě to a to natolik, že jsem pod jeho vlivem složila básničku ... o filmu. Asi to není úžasné, ale je to takové mé shrnutí děje, ty hlavní emoce. Těžko se to vyjadřuje, ale chvílemi jsem se viděla na jejich místě spolu s Blaničkou. Protože ty pocity, které jsou tam vyjádřeny, ta neústupnost doby, málo času, toužení, smutek, zkoumání vlastních pocitů, tak skoro všechno jsem si už zažila. Nevím proč, ale cítím se spíš být v roli Jacka, připadám si taky jako ten snílek s plno nápady. I jako chlap se mi ten herec líbil více. Ale teď už k té básničce. Pojmenovala jsem ji podle filmu a tady je.