Andy

4. února 2007 v 23:39 | Mardom |  Básničky
Dneska umřel můj věrný kamarád, se kterým jsem prožila 14 let života. Byl to malý knírač Andy, kterého jsem chodila cvičit, který mě doprovázel za spousty láskami a je mi moc líto, že jsem s ním nebyla během jeho posledních dní.
Byl jsi můj věrný přítel,
strávil jsi se mnou stovky dní,
však končí ten šťastný úděl,
už tě nikdy neuvidím.
Tvé věrné psí oči,
zavřely se už navždycky,
prý když něco hezkého končí,
něco nového začíná.
Já přeju ti nejhezčí nebe,
co si kdy pes mohl přát
a nevím zda víc, než-li sebe,
toužím ti ze srdce dát.
Byl jsi už starý psí pán
a zažil jsi s námi dost,
přesto to bolí, být sám,
utírám slzy, co mám.
Je mi moc smutno a vím,
že navždycky budeš v srdci mém
a ve snech tě často uvidím,
tam mi nikdy neumřeš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Temna Hypnoty Temna Hypnoty | Web | 6. února 2007 v 20:38 | Reagovat

Četla jsem to už včera, ale nevěděla jsem co ti sem napsat. Přemýšlela jsem o tom a skutečně nevím. Já na takovéhle věci moc nejsem, neumím tak nějak projevovat city nebo někoho utěšovat. Nikdy mi to nešlo a zvlášť, aby někdo utěšoval mě. To je předem vyloučené.

Nevím, jak jsi na tom s tímhle ty. Snad mi promineš, jestli se tu vyjadřuju nějak špatně. Snad jsem tě nějak neurazila, to by mě mrzelo. Eh, asi jsem vážně antitalent na utěšování. Takže promiň.

2 mardom mardom | E-mail | Web | 6. února 2007 v 23:05 | Reagovat

Já jsem to napsala, protože jsem to tak cítila a chtěla jsem mu tím vzdát poctu. Nepotřebuji utěšit, vím, že to patří k životu, i když jsem si pobrečela, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jsem ráda za tvůj koment, prostě vím, že jsi mě pochopila.Díky moc.

3 Temna Hypnoty Temna Hypnoty | Web | 8. února 2007 v 13:33 | Reagovat

Slzy jsou projevem lidství. Pokud máme city, slzy jsou jejich zhmotnění a zároveň útěchou.

Je dobře, že pláčeš. Jsou lidé, kteří to už neumí. A nemáš mi za co děkovat. Jsem ráda, že jsem zase jednou snad nic nezkazila.

4 Idril Idril | Web | 8. února 2007 v 18:33 | Reagovat

Mardon, je mi to líto, taky mi před rokem umřel pjsek, miláček můj s kterým sem byla třináct let. Takže vím jak se cítíš...

5 leika 9. 2 2007 leika 9. 2 2007 | E-mail | 9. února 2007 v 18:59 | Reagovat

Ahoj Mardon.čtu tvoji báseň o pejskovi a tiše pláču,protože mi 4.10.2006 také po14 letech umřela fenečka pudla.Pořád to moc bolí a smutním za ní moc!Nejsem už nejmladší,určitě jsi proti mě děvčátko,ale jsem ráda že ti můžu napsat,sdělená bolest, poloviční bolest!Na blogy chodím často.tak se měj,pá Leika.

6 mardom mardom | 16. února 2007 v 17:28 | Reagovat

Leika: nevím, kolik ti je, mě je 26 let, takže už se za děvčátko nepovažuji, ale jelikož tvůj věk neznám, může být mezi námi víc let. Jinak s tebou souhlasím, je to vždycky smutné. Ale už je mi lépe. Mamka to vzala dobře, bála jsem se, že to pro ni bude těžké - byl jako její třetí dítě. Ale mamka se dala do úpravy bytu, tak je hned veselo. A moc díky za komentík.

7 Blanch Blanch | Web | 17. února 2007 v 16:27 | Reagovat

:((( Tak to mě mrzí, vím přesně, jak ti je. Já si tohle zažila loni. Náš měl taky 14 let :((

Úplně se mi do očí dostaly slzy...

upřímnou soustrast...

Moc pěkná básnička, hlavně plná citů...

8 mardom mardom | E-mail | Web | 17. února 2007 v 18:27 | Reagovat

Já ji napsala ten den, kdy umřel. Byla jsem toho plná a muselo to ven. I když jsme to čekali, tak to bylo hrozné. Člověk si vybaví spousty okamžiků  a zážitků, které nejdou vrátit ani znovu prožít. Ale život jde dál.

9 Blanch Blanch | 23. února 2007 v 14:31 | Reagovat

přesně tak..prostě je.."konec".. navždy... a když ještě vidíš toho psa, jak se trápí... my jsme ho museli nechat utratit a nechtěli jsme, doktorka nás musela přinutit... bylo to hrozné...

10 mardom mardom | E-mail | Web | 28. února 2007 v 23:09 | Reagovat

Já u toho nebyla, žiju už rok v Praze, rodiče ve Frýdku. Ale co mi taťka říkal, tak se motal dokola, zalízal do míst, kde šel těžko vytáhnout, nežral, nepil. To taky nemělo cenu prodlužovat. Ale mrzí mě, že jsem nebyla u jeho konce.

11 Quistynka Quistynka | 18. dubna 2007 v 13:17 | Reagovat

Ahojky Mardom

Teprve dneska jsem náhodou narazila na tvůj blog......

U týhle básničky jsem brečela, protože mi nedávno umřela fenka Lucy.Bylo jí jenom šest a veterinář říkal, že jí někdo otrávil..... ale nechci se tady litovat, protože jsem ti původně jenom chtěla napsat, že to tu máš super!!!!

12 Mája Mája | E-mail | Web | 17. srpna 2007 v 17:00 | Reagovat

Tahle básnička byla opravdu nádherná a dohnala mě k slzám. Vím, ž e ti sem píšu komentář trochu opožděne, ale to už jsem já. Tohle období jsem si já prožila několikrát, protože mi máme chovnou stanici a psů se to u nás jenom hemží. Máš to tu opravdu hezký a tvé básničky jsou více než nádherné.

13 mardom mardom | 6. ledna 2008 v 15:13 | Reagovat

Děkuji za vaši podporu i vaše pochvalné komentáře, jsem tomu moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama