Emoce

6. června 2017 v 22:54 | Mardom |  Z mých myšlenek
Škoda, že stejně lehce, jako jde zachovat obraz nebo myšlenku, nejde zachytit i emoce. Kolik chvil bezmezného štěstí, pocitů klidu a míru je beznadějně skryto v naší paměti. Některé hodně výrazné emoce si pamatujeme dlouho, ale některé, ne tak silné, nám už zůstávají skryté.

A tak přemýšlím, jak si uchovat v paměti ten křehký pocit důvěry, kdy spí malý človíček, prakticky ještě miminko, stulené v mém náručí. To, jaký pocit lásky a mateřského pouta, se sepne při kojení. A těch emocí by bylo mnohem víc.


Je zvláštní, že ač jsem nikdy nebyla mateřský typ, cizí miminka mě nechávala chladnou, tak ten malý človíček ve mně rozsévá ochranitelské a láskyplné pocity. A sice se hodně raduju z jeho prvních krůčků, ale zároveň smutním, že mi ten malý človíček pomalu kráčí do světa. Zatím jen hodně opatrně, ale čas letí tak rychle, že zanedlouho půjde do školky, školy a pak pryč do svého domova. Je to správné a chápu to, ale zároveň bych občas chtěla, aby dál zůstal tím malým miminkem.



Život před dítětem a po něm mi připadá jako dva rozdílné světy, které sice stále prožívám já, ale zároveň jsem úplně jiná. Neměla jsem ten pocit hned po porodu, ale s odstupem skoro čtyř let si říkám, že narození dítěte je v životě ženy opravdu obrovský mezník. Bylo více důležitých mezníků v mém životě, ale toto je asi ten největší.
 

Dnešek a jiné dny

30. května 2017 v 22:11 | Mardom |  Z mých myšlenek
Někdy je zvláštní pozorovat, jak v průběhu let se některé věci usadí. Třeba já se chovám jako medvěd. V létě jsem akční a v zimě je má aktivita menší. Většinu let (co si tak vzpomínám, začalo to určitě nejpozději ve 20-25 letech) ožívám v dubnu a pomalu upadám do spánku na přelomu září a října. Respektive dá se to určit i podle změny času. Letní čas aktivní, zimní čas pasivní.

Ale zajimavější pro mě je zjištění, že nejlépe se mi uklízí v úterý. V pondělí jsem mrtvá z víkendu (který je většinou naplněn nějakou činností), v úterý mám nejvíc elánu, ve středu a ve čtvrtek je to jak kdy, občas něco udělám, občas odpočívám a v pátek se většinou chystám na následný víkend. A pokud děti dovolí (a mé uklízení zase zdárně nerozhážou), tak jsem na konci dne i spokojená.

Sice jsou to kapky, ale postupem času se mi daří dát to tu aspoň trošku do pořádku. Nejde o běžný úklid, ale i takové strategické věci, jako kde co bude uložené. Člověku by se mohlo zdát, že to přeci jednou vymyslí a pak to funguje, ale s dětmi je to potřeba dělat na etapy. Protože občas je potřeba dát něco výš (aby dítě nedosáhlo), občas níž (aby se mohlo obsloužit samo), občas něco přikoupit a přestavět (dětská postýlka, vanička, deka), aby to pak zase po určité době zavázelo. Ale uvědomila jsem si, že musím občas dělat i věci, co počkají, ale dělat chci, protože když to budu odkládat do budoucna, tak je neudělám nikdy. Protože pořád budou věci důležitější. Takže na dnešek a jeho prožívání.

Pomaloučku se vracím

28. května 2017 v 21:32 | Mardom |  A co já?
Není leden a dokonce ani nepotřebuju jen rekapitulovat, co se stalo. Ono stalo se toho hodně. Narodilo se mi druhé dítě - syn a času je méně a méně. Přesto, nebo právě proto, mám potřebu zase někde ventilovat své pocity. Dlouho se mi sem nechtělo, protože život před dětmi a život s dětmi je úplně jiný. Ale zase cítím potřebu psát a mám pár námětů, které by stálo za to vložit. Jediné co netuším je, kde na to získám čas. Ale nechci věci donekonečna odkládat až na dobu, kdy čas mít budu, protože to nikdy nenastane. Vždycky toho bude pořád hodně. Znám se a klid budu mít až v hrobě. Což by u některých věcí byla vážně škoda. Takže snad brzo tu něco přibude. A když ne, tak se holt nic nezmění.
 


Zase je leden

23. ledna 2016 v 23:19 | Mardom |  A co já?
Tak jsem se po delší době mrkla na blog a zjistila jsem, že od mé snahy před rokem se vlastně nic moc nezměnilo. Je to tak, že psaní zůstane érou mého mladšího já, které to strašně moc bavilo, ale které je tak moc vzdálené mému vdanému, dospělému já. Ne že by mě to občas nenapadlo - něco napsat, ale už nemám to pnutí vzít tužku a dát něco na papír. Občas je mi to líto, ale beru to jako fakt. Možná někdy něco ještě dokončím, ale myslím, že spíš už ne (mám jedinou ambici s Aldormou). Ale i když to dokončím, bude to jiné. Mé prožitky se za tu dobu tak moc změnily, že už nikdy to nemůže být napsáno stejným stylem. Vlastně ani netuším, co ještě je rozepsané. Kdyby mě někdo chtěl kontaktovat, tak e-mail mám pořád stejný, dokonce i vzkazy si přečtu, ale opravdu si myslím, že období psaní už skončilo.

mardom

Nebude to tak snadné, jak jsem si myslela

13. března 2015 v 0:00 | Mardom |  A co já?
Tak jsem měla v plánu, jak tu postupně začnu psát články ze svého života, nějaké své úvahy, postřehy, trápení a radosti. Ale už 14 dní mám rozepsaný první článek a pořád není hotov. Mám totiž strašně málo času na počítač a pokud už ho mám, nezvládám u toho ještě myslet na obsah a spíš jen pasivně klikám nebo si čtu. A když mám chvíli čas přemýšlet, tak je to většinou chvíle před spaním, kdy uspím malou a ještě nespím. Jenže to jsem ve tmě a jen tak se zavřenýma očima nechávám své myšlenky plynout. Občas je mi líto, že nemám nějakého tichého zapisovače myšlenek - protože přinejlepší bych to mohla naťukat na tabletu, ale přiznám se, že ta chuť končí ve chvíli, kdy je ta myšlenka delší než deset slov (a to je většinou), navíc je zde reálné riziko toho, že bych někoho vzbudila. Takže doufám, že si někdy zase ukradu malou chvilku jako teď, kdy už se na mě čeká se spaním a já jsem tu ještě na počítači. No nebudu to tu dneska prodlužovat, zítra brzo vstávám (na mně) a musím jít dopoledne na cvičení s Lucinkou (vzhledem k tomu, jak cvičení má ráda, tak do června nehrozí, že bych vynechala z jiného důvodu než je nemoc). Ale co, hlavně že ji to baví a já už to nějak přežiju. No a pak bude víkend, kdy na sobotu mám slíben den bez malé, takže mám v plánu navštívit všechny možné obchody, které bych s malou nedávala (třeba sehnat rozumné kalhoty). Vzhledem k tomu, že nakupování nesnáším a přesto se na to těším, už něco vypovídá o tom, jak to bude pro mě něčím nové. Takže pro dnešek dobrou noc a snad brzo něco napíšu :). Doufám v to. Aneb článek, který je rozepsán má v sobě něco o předsevzetích :D.

Život plný dítěte

10. ledna 2015 v 22:03 | Mardom
Žiju, nestihám a možná časem i něco napíšu... uvažuji o tom.

8/2013 Počasí

11. srpna 2013 v 9:00 | Mardom |  Drabble

"Zítra bude polojasno až jasno, nejvyšší teplota v nížinách až deset stupňů," hlásil moderátor počasí z televize.
"Tak to nastane obleva," zamumlal si pod vousy otec od rodiny.
"To zas bude výdajů. Přezout pneumatiky, odzimovat chalupu."
"Miláčku, nezapomeň na ten velikonoční nákup, který si mi slíbil," ozvala se z kuchyně manželka.
"V ledničce nic není a musíme koupit nějaké ty sladkosti pro děti."
"Copak jsem nějaká dojná kráva," pronesl už poněkud tišeji muž.
"Říkal jsi něco, neslyšela jsem tě dobře."
"Nene, miláčku, říkal jsem, že jsem zvědavý, jestli se ti meteorologové s tím počasím trefí. Venku totiž právě začalo sněžit."

6/2013 Sezení

10. srpna 2013 v 9:00 | Mardom |  Drabble

"Každý z nás má jiného koníčka a já mám, pravda, trochu neobvyklého," začal své vyprávění kluk těsně po dvacítce.
"Nevím, kdy přesně moje závislost začala, ale už tím trpím víc než tři roky."
Psycholog pokýval hlavou, ale do hovoru nevstupoval.
"Sám pro sebe to nazývám klácení zmijí."
"Zajímavý název."
"Znáte ty starší nepříjemné ženské, které neustále musí něco pomlouvat, všechno dělají lépe, všude byly a na každou situaci mají ideální řešení."
"Ano, takové znám."
"Tak já se snažím dostat jich co nejvíc do postele a pak je hned opustit."
"A daří se Vám to?"
"Jsou jich stovky a pronásledují mě."

5/2013 Sama doma

9. srpna 2013 v 9:00 | Mardom |  Drabble

V tomhle malém bytě byl problém mít soukromí a jak to tak vypadá, tak další dvě hodiny bude mít celý barák jen pro sebe. Nikdo ji nebude říkat co má a co nemá dělat.
Přemýšlela, jak nejlépe využít získaný čas.
Vytáhla ze skříně oblečení a začala si zkoušet různé kombinace před zrcadlem.
Blíží se vysvědčení, tak je potřeba najít nějaký bezkonkurenční ohoz.
Začala si prohlížet také obličej a zašklebila se.
Ach ty vlasy, už zase nevidí přes ofinu. A prachy potřebuje na něco jiného.
No co, zvládne to sama.
Nůžkami pomalu odstřihávala vlasy.
Podívala se na výsledek - ofina byla zubatá.

4/2013 Nový objev

8. srpna 2013 v 9:00 | Mardom |  Drabble

"Blahopřeji Vám, pane inženýre, k tomu novému objevu," začal svou řeč ředitel jedné nejmenované společnosti na prezentaci vedení.

"Možná se k Vám už, milí kolegové, doneslo, jaké významné události jsme nyní svědky."

Asi dvacet lidí v místnosti se neznatelně usmálo.

"Naše společnost dotáhla klonování zvířat dál než kdokoliv jiný. Ale přes to všechno nám chyběl ještě krok ke slávě. Ale díky panu Mammalovi budeme brzo na titulcích tisku i v televizi. Dovolte mi, abych Vás informoval, že vytvořil Alfasavce."

Ozval se hlasitý potlesk.

Je to tvor, ze kterého mají respekt všichni žijící savci. Konečně budeme mít Vůdce, kterého nikdo neporazí.